Príhovor matky na seminári o striedavej starostlivosti v českom parlamente
O střídavé výchově jsem původně vůbec neuvažovala. Až když o ní začal mluvit můj bývalý manžel a nechtěl od ní ustoupit, jsem začala zjišťovat, co to je střídavá výchova, co od ní můžu čekat a co od ní mohou čekat i naše děti.
Nejvíce mě však paradoxně přesvědčila slova mého bývalého manžela, když řekl: „Hele, tak to uděláme obráceně, já zůstanu tady v bytě, tobě vyplatím půlku, kluci tu zůstanou se mnou, ale k tobě mohou chodit kdykoliv, nebudu jim bránit, vezmi si je jednou za 14 dní na víkend, já se o ně dovedu postarat a mám o ně stejný zájem jako ty!“
Byl to pro mě šok, představit si, že bych své děti viděla jednou za 14 dní na víkend, nebo mezi tím třeba jen jedno odpoledne na kroužku, nemohla je ukládat, povídat si s nimi, hrát si s nimi nebo jim vynadat.
Se střídavou výchovou jsem nakonec souhlasila. Rozhodnutí však rozhodně nebylo spontánní, předcházelo jej mnoho dohadů, mnoho hodin strávených při hledání informací. Musím se přiznat, že vnitřně jsem byla na 95 procent přesvědčena, že tento stav nevydrží déle než 3 měsíce! Navíc toto rozhodnutí dodnes nepochopili moji rodiče a myslím, že jsem přišla i o pár kamarádek.
Bytovou otázku jsme vyřešili tak, že jsem manželovi zaplatila půlku bytu, on si našel nový nedaleko školy dětí. Jelikož jsem měla o dost menší plat než manžel, soud rozhodl o výši výživného, které platí. O náklady na kroužky, školu, tábory, lyže, nákladnější oblečení (bundy, boty) atd. se dělíme napůl.
Kluci se střídají po týdnu. Přijdou vždy v pondělí odpoledne a s sebou si nosí jen učení. Letní prázdniny řešíme po vzájemné dohodě, vždy s přihlédnutím na letní tábory. Štědrý den si střídáme po roce, Silvestra také.
Nyní žiji s přítelem, máme holčičku, které budou dva roky. Kluci jsou naprosto skvělí bráchové. Na ségru nedají dopustit. Ta je bezmezně miluje a obtáčí si je kolem prstu.
Zápory střídavé výchovy nevidím ani tak ve stěhování a nákupu věcí dvojmo, ale spíše v rozdílném náhledu a přístupu k výchově. Avšak vím, že ten bychom měli jak v manželství, tak i mimo něj.
Naopak vím, že na sto procent s klukama nepolezu po skalách, určitě nepojedu divokou vodu a zcela určitě jim nemohu vyprávět jaké to je skákat padákem. Zase je ale naučím, jak se dělají bramboráky, kde se zapíná lux, jak funguje žehlička a že vrstva prachu není na malování. Zahrajeme si squash, stolní hry, snažíme se chodit na výlety, píšeme rodinnou kroniku. Samozřejmě se nevyhneme ani pubertálním výlevům, při kterých se modlím, abych vydržela a nezabila je.
Často se mě lidé ptají, zda jsem si už zvykla, zda se mi nestýská. Ano, částečně jsem si zvykla, ale rozhodně se mi stýská. Nejvíce v pondělí po jejich odchodu.
Střídavá výchova mi také částečně pomohla v rozhodnutí studovat vysokou školu. Pomohla mi nalézt téma bakalářské práce, kterým byla porozvodová péče o děti, obsahující i střídavou výchovu. Zajímavé je, že v rámci práce jsem dělala i anketu na téma střídavé výchovy a objevila se zde otázka, zda by dotazovaní v případě rozchodu s partnerem měli zájem o střídavou výchovu o děti. Pro mě velmi překvapující byla odpověď, kdy téměř 60 % respondentů odpovědělo, že by v případě rozchodu mělo nebo spíše mělo zájem o střídavou výchovu, z toho bylo 81 % žen a 19 % mužů.
Další často kladenou otázkou bývá, zda bych se i po letech opět rozhodla pro střídavou výchovu. Musím říci, že ano. Ne kvůli sobě, ale kvůli dětem, protože si myslím, že je pro ně velmi důležité, že neztratily ani jednoho z rodičů. Je mi jasné, že každé dítě je jiné a že každé dítě v každém věku na střídavou výchovu reaguje jinak, ale my měli to štěstí, že nám vcelku vyhovuje.
Jana Pužmanová